Blog

Na začátku týdne se mi poštěstilo navštívit pořad Sama doma a krátce představit techniku výroby cínovaných i mědí pokovených šperků technikou galvanoplastiky. Nejsem úplně ostřílená před televizními kamerami, a tak jsem se již týden před natáčením mírně stresovala, detailně připravovala, balila s sebou vše možné i nemožné a samozřejmě se taky hrozně těšila.

Předem jsem také vyrobila náhrdelník pro statečnou Natálku, která se stala jednou z tváří benefičního projektu Lvice 2021 a v Sama doma si užila i moderátorskou premiéru. Vybrala jsem křišťál, do kterého vkládám důvěru jako do talismanu štěstí. Předala jsem jí ho přímo na place během jejího vstupu a věřím, že jí udělal čirou radost.

Náhrdelník

Vyrážíme směr Kavčí hory

V den D jsem přijela na Kavčí hory pár hodin před natáčením. Vezla jsem s sebou pět tašek plných šperků, stojanů a dalších pomůcek, a tak jsem velmi ocenila fyzickou pomoc technika. Ve studiu jsem hned začala všechny propriety včetně knihy Vše o cínovaných špercích vybalovat. Vystavené šperky zaujaly nejen místní ženy, ale i muže ze štábu, přicházeli si je prohlédnout nebo se zeptat na techniku a mě jejich upřímný zájem moc potěšil.


Pak už mě čekala maskérna (díky roušce byly ale vidět jen krásně nalíčené oči), kde jsem byla ujištěna o tom, jak mi sluší nový sestřih (o čemž jsem ihned zpravila svou kadeřnici, radost se má posílat dál).

„Vítám vás tady, Lenko…“

Jakmile přišla řada na můj rozhovor s Ester Janečkovou, tréma mě skoro úplně opustila. Vyprávěla jsem o knize, obou technikách výroby kovových šperků i mých začátcích.
I když jsme si otázky před natáčením trochu zkoušely, nakonec bylo povídaní čistou improvizací. Moje týdenní příprava tak vyšla trochu vniveč, ale snažila jsem se reagovat bystře a hlavně se nezakoktat – a to se mi snad povedlo, takže mohu říct, že jsem na sebe pyšná.


Nestihli jste televizní přenos mého rozhovoru v Sama doma? Pusťte si záznam na iVysílání.
Líbilo se vám povídání, nebo se chcete na něco zeptat? Napište mi na můj Facebook.

Neobvyklá brož kombinuje přírodu a kov aneb jak jsem vyráběla brož a jak si brož dělala, co chtěla

V dnešním článku se budu věnovat postupu výroby pokovené brože z přírodnin, která mi dala opravdu zabrat – prošlapat novou tvořivou cestu však stojí za trochu nervů.

Výzva spadlá k nohám – z přírodniny unikátní šperk

Jednoho větrného dne mi k nohám spadla ulomená větvička s nádherným lišejníkem. Lišejník se mi natolik zalíbil, že jsem se rozhodla vyrobit z něj originální šperk. Představovala jsem si brož, která bude celá pokovená mědí pomocí metody electroformingu a bude znázorňovat takzvaného Zeleného muže. Považovala jsem nápad za výzvu a jak se nakonec ukázalo, opravdu to nic jednoduchého nebylo.

Seznamte se se Zeleným mužem

Motiv Zeleného muže (angl. Green man) se objevuje v mnoha podobách a variacích v kulturách po celé planetě. Je spojován s přírodními božstvy – zpodobňuje se jako mužská tvář obklopená listím, květy a plody. Je uznáván jako symbol obrody, znovuzrození, přírodního cyklu obnovujícího se s každým jarem. Motiv mužského obličeje s větvemi a šlahouny vyrůstajícími kolem tváře, z úst či nosu najdete jako ornamentální dekoraci na gotických kostelech, ale i na světských architektonických památkách.

 

S chutí do práce: Jak na pokovenou brož z lišejníku

S pokovením lišejníků už jsem měla několikrát tu čest, takže jsem si myslela, že vím, jak na něj a jak se bude lišejník při procesu galvanického pokovování chovat. Spletla jsem se. Teď už tuším, že větru, dešti a lišejníkům poručit zkrátka neumím. Jak jsem poprvé postupovala?

1. Lišejník jsem nechala týden dokonale vyschnout. Připevnila jsem na něj zezadu brožovou jehlu. Technikou cínování jsem vyrobila hlavu Zeleného muže.


2. Vybrala jsem nejvhodnější vltavín, který se mi k budoucí broži líbil.

3. Vše jsem zkombinovala dohromady. Zbývalo ještě udělat složitou přípravu podkladu pro budoucí pomědění celého šperku, abych docílila pokovení i nekovových částí ozdoby.


4. Nakonec jsem vložila celou brož do galvanické lázně.

Lišejníku se v lázni nelíbilo

Zprvu vypadalo všechno v nejlepším pořádku – až na ten lišejník. Ten se i přes důkladnou přípravu v lázni začal nacucávat tekutinou, tedy elektrolytem, ve kterém byl ponořen. A vůbec se nepokovoval!

 

Dva dny jsem se pokoušela celý proces zastavit a odvrátit nejhorší. Nakonec se lišejník úplně rozpadl. Zvětšil totiž svůj objem a vše, čím byl povrchově ošetřen, se odrolilo přímo do galvanické lázně. A to znamená, že je lázeň znehodnocená a musí se celá přefiltrovat a znovu chemicky vyrovnat.

Opětovné vytvoření pokovené brože – tentokrát se skvělým výsledkem

Stála jsem opět na začátku a nechtěla se vzdát myšlenky na brož Zeleného muže. Musela jsem na to jít ale jinak.

Mědí jsem pokovila postupně list dubu, dvě větvičky cypřiše, jiný lišejník, šípek růže, list gazánie, větev, na které to všechno zespodu drží, a ocínovanou hlavu Zeleného muže. Sestavila jsem součásti šperku dohromady a připojila vltavín. Následně jsem brož opět ponořila do lázně, aby získala poslední měděnou vrstvu.


Zbývalo pokovený šperk finálně vyčistit, vyleštit a ošetřit z obou stran. Jako povrchovou úpravu jsem zvolila patinu v různých přírodních odstínech. Konečně jsem byla se svou prací spokojená. Celý proces výroby nové brože trval neuvěřitelných 7 dní – dnes už ale vím, jak na to, a na co si dát pozor.

Zdroj fotografií: Lenka Blažková (LENKA BLAZA ART)

Psáno pro Fler MAG

Cínování ani electroforming jsem se na žádném kurzu vlastně úplně nenaučila.

Je to logické. Absolvování kurzu ze mě automaticky žádného profíka hned neudělalo.

Každá dobře odvedená práce vyžaduje zejména dobře zvládnuté řemeslo.

Byly to hodiny pokusů a omylů, kterými jsem musela projít, abych se sama zdokonalila.

Po kurzech jsem si nakoupila potřebné vybavení a rychle jsem přišla na to, co všechno jsem se na kurzech vůbec nenaučila.

A tak jsem na sobě začala pracovat, prohlubovat znalosti techniky, vymýšlela a testovala jsem výrobní postupy, sháněla studijní materiály i v cizím jazyce, poznávala lépe vlastnosti minerálů, zjišťovala, jaké jsou vhodné teploty, vybavení, jaké použít chemikálie a nářadí pro zpracování.

V podstatě všechno, co umím, jsem se naučila samostudiem

Vše, co tvořím, vzniká jen v mé hlavě a jen mýma rukama.

Za každým i malým úspěchem je spousta vnitřní kázně, řádu a stovky hodin neviditelné práce.

Vysokou kvalitu své práce slibuje dnes asi každý. Ale nesmí zůstat jen u slibů. Slibovat se nedá příliš dlouho a každého nakonec dožene jeho pověst. Já si tu svou pověst na trhu buduji již 11 let.

Mým cílem je opakovaně dělat zákazníkům radost novými neokoukanými šperky a hýčkat je vysokou kvalitou a vstřícným servisem. Toho se snažím dosáhnout nejen tvořivým přístupem a kreativitou, ale také inovací a neustálým rozvíjením znalostí a dovedností technik, kterým se věnuji.  Výsledkem každé tvořivosti by měla být dokonale osvojená technika.


Pro obdivovatele cínovaných šperků jsem napsala jedinečnou knihu VŠE O CÍNOVANÝCH ŠPERCÍCH.

Do knihy jsem vložila své know-how a množství vlastních doporučení a vychytávek pro dokonalý cínovaný šperk. Uvnitř najdete 5 konkrétních projektů na výrobu šperků popsané podrobně krok za krokem. S mou knihou už budete vědět a nebudete tápat!

Knihu v tištěné podobě i v PDF nakoupíte v mém e-shopu

Moje přítelkyně Hanka sepsala pravidla, ve kterých se často chybuje. A já si myslím, že by se mohla hodit i vám. 🙂

Staří Čechové znali sloveso -leviti. Z toho si odvodili levný, sleva. Nepodařilo se mi zatím dohledat, jaké všechny významy toto sloveso mělo, ale zřejmě se jim velmi zalíbilo, protože k němu přidávali různé předpony a přípony tvořili si slova jiná, i významově vzdálenější např. obleva, poleva, ale třeba taky ulejvák.

Od podstatného jména sleva se pak odvodilo sloveso slevit, a od toho slovesa pak další slovesné varianty.

Takže v češtině musíme rozlišovat:

slevit: já slevím, ty slevíš, on sleví…; ceny se sleví, ceny jsou sleveny; dokonavé sloveso, tzn. vyjadřuje dokončený děj, ale neumí vyjádřit přítomný čas;

slevovat: já slevuji/slevuju, ty slevuješ, on slevuje…; ceny se slevují, ceny jsou slevovány; nedokonavé sloveso, tzn. vyjadřuje neukončený děj v přítomnosti (něco začalo a trvá);

zlevnit: já zlevním, ty zlevníš, on zlevní…; ceny se zlevní, ceny jsou zlevněny; dokonavé sloveso, tzn. vyjadřuje dokončený děj, ale neumí vyjádřit přítomný čas;

zlevňovat: já zlevňuji/zlevňuju, ty zlevňuješ, on zlevňuje…; ceny se zlevňují, ceny jsou zlevňovány; nedokonavé sloveso, tzn. vyjadřuje neukončený děj v přítomnosti (něco začalo a trvá);

To z- na začátku je proto, že se jedná o změnu stavu, což je v češtině pravidlo, že když chceme vyjádřit, že něco bylo nějak a změnilo se to, tak na začátku píšeme z-, např. jako zčernat, zdražit, zbaštit, zdemolovat, zblbnout.

(Toto pravidlo o z– však neplatí beze zbytku, protože v češtině máme slova, která vyjadřují změnu stavu, a přesto u nich píšeme na začátku s-, klasickým příkladem je “shnilé jablko”. Ono vlastně i to slovo “sleva” vyjadřuje změnu stavu. Dovolím si trochu teoretizovat: V češtině jsou tzv. slova stará (to je lingvistický termín), o nichž nevíme, kdy a jak vznikla, prostě přijímáme jako fakt, že tu byla “odjakživa”, kdežto pravidla se začala formulovat později a zpětně se na určitou část slov z různých důvodů nepoužila. Proto dodnes máme v češtině slova, na něž se pravidla nevztahují, a musíme si je tzv. “pamatovat.”)

Takže zkrácená verze: sleva píšeme na začátku se s-, to si musíme pamatovat, ale ceny jsou zlevněny, protože je to od zlevnit, a to je změna stavu.

Pozor na slovenštinu, tam je zľava (což ovšem znamená i zleva, ale to už je jiná pohádka).

Už jako malá jsem měla „staré“ ruce.

Široké dlaně plné hojně rozvětvených vrásek, měkké lámající se nehty, chiromantik by zajásal. Přála jsem si mít také takové krásné hladké ruce jako spolužačky, s dlouhými prsty a krásnými nehty.

Stále si pamatuji tuhle příhodu. Bylo mi 12 let. Jeli jsme tehdy se třídou tramvají někam do divadla či na výstavu, paní učitelka seděla a my holky stály kolem ní, kluci byli uklizení někde dál. Učitelka se dívala na naše ruce, které se držely madel, pak nám prohlídla dlaně a každé řekla, k čemu jsou podle ní ty ruce určené. No a ty moje už tenkrát vrásčité ruce s velkou dlaní a krátkými prsty odbyla docela rychle. “Holka, ty máš dělnický ruce, ty si všechno v životě tvrdě odpracuješ!” A měla pravdu.

A mě by opravdu zajímalo, jaký příběh píšou vaše ruce?

Cín společně s železem a mědí byl jedním z nejužívanějších obecných kovů a důležitým materiálem pro rozvoj lidské civilizace. Přesto mají šperky z cínu poměrně mladou historii.

Informace z Wikipedie:
Se zpracováním cínu litím do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, pamětní medaile apod.

V naší moderní době je dávána přednost originalitě šperků, které podtrhnou ženskou osobnost, před prefabrikovanými unifikovanými šperky, které nijak nevyjadřují individualitu ženy.

Jak zajímavě a neotřele mohou vypadat šperky vyrobené z cínu si můžete prohlédnout v mé  galerii jednotlivých šperků, které jsem kdy vyrobila:

Na paní Simoně Stašové
Na paní Uršule Klukové
Na paní Margaretě Křížové
Na modelkách
Na módní přehlídce
A další ve fotogalerii

Kdo mě zná tak ví, že jsem nakloněna neobvyklým výzvám.

Kreativita je pro mě tvořivý proces, jistý způsob objevování a nalézání. Pokud dlouho pracuji stereotypně, cítím potřebu občerstvit smysly.

Ovšem nerada pracuji s přineseným materiálem od zákazníků.  Nemohu totiž ručit za to, že se materiálu něco během zpracování nestane. Je to pro mě příliš svazující.

Jedna moje zákaznice mě postavila před opravdu mimořádný úkol.  Přivezla si z dovolené suvenýr – jantarový prsten, který bohužel brzy nošením prasknul. Není divu, jantar je podle mě na prsten moc křehký materiál.

Nechala řešení zcela na mě. A tak jsem se postavila k výzvě po svém.

Tak co s tím? Jantar je medově žlutý kámen a barevně by se k němu hodila měď. A hlavně přirozenost, přírodnost, žádný vynucený design.  Pokusím se tedy kruh prstenu vyrobit z kovu, aby byl pevný a pracovat technikou electroformingu – galvanoplastiky. A uvidíme.

Kruh prstenu jsem vyrobila z měděného drátu síly 2mm. Do mezery jsem vlepila jantar. Nechala jsem lepidlo vytvrdit do druhého dne.

Pak bylo nutno zabrousit lepidlo kolem dokola, zejména uvnitř kruhu, aby prsten neškrábal a lepidlo zbytečně nezmenšovalo průměr prstenu.

Natřela jsem jantar speciálním nátěrem, který kámen ochrání před působením galvanické lázně. Tam, kde jsem chtěla, aby se prsten pokovil, jsem použila speciální grafitový nátěr.

Přípravu jsem zvládla dobře, teď už je vše na alchymickém procesu pokovování, který mohu ovlivnit zvenčí jen zčásti. Je to napínavé.

Prsten se pokovoval dva dny a já ho během toho procesu pravidelně kontrolovala.  Vyjmula jsem pak prsten z elektrolytu, opláchla ve vodě a začala odstraňovat nátěr z jantaru. No nazdar! Jantar úplně zmatněl! Co teď? Mám sice elektrické nářadí na leštění, ale ne tak jemné, abych s ním vyleštila jantar.

Pokovené části mědi jsem nablýskala poměrně rychle ručně do lesku a měď zazářila svou jedinečnou barvou. Jantar jsem musela celou hodinu leštit také ručně a použít na to všelijaké nejjemnější prostředky. Naštěstí to vypadalo, že to snad půjde. A šlo, k mé velké úlevě.

Tadááá! Tady je nový prsten. Spokojené majitelce padne jako ulitý, měla z něj radost. A já měla taky radost, že se šperkařská recyklace podařila! 🙂

P. S. Omlouvám se za kvalitu fotek, ty ostré nenávratně  pohltil počítač a zbyly jen ty neostré z mobilu.

Začala jsem se věnovat pokovování přírodnin ryzí mědí metodou electroformingu, neboli galvanoplastiky.  Je to technika, kterou už v roce 1838 předvedl v Petrohradu německý vědec Moritz Hermann Jacobi.

Přátelé, to je VĚDA! Přímo alchymistická věda! Ano, čtete dobře, vždyť se skoro jedná o přeměnu látek a o proces zdokonalování přírody.  

Cílem procesu electroformingu je vytvořit kovový povlak elektrickým proudem v galvanické lázni (elektrolytu) pomocí elektrochemického nanášení kovu. Elektrolyticky se dá pokovit nebo povrchově upravit jakýkoliv materiál. Já jsem si vybrala materiály přírodní.  Listy, větve, suché plody, kameny, atd. Pokovením mědí se stanou vlastně trvalými a nepomíjejícími. Zachytím krásy přírody v její jedinečnosti a neopakovatelnosti.

Absolvovala jsem celodenní kurz.  Nakoupila jsem potřebné vybavení a chemii a veškerý svůj čas věnuji zdokonalení se v tom, jak proces pokovení správně dělat.  Není to vůbec snadné. Všude (!) v dílně mám čurbes, který nutně potřebuji mít vytažený ze skříněk a při ruce. Má snaha o uklizený ateliér vzala za své.  V ateliéru to vypadá jako v laboratoři.

Chodím galvanickou lázeň kontrolovat i v noci. Přemýšlím, kde jsem třeba udělala chybu, jak lépe nastavit laboratorní zdroj anebo proč se mi přírodnina právě vůbec nepokovuje.
Jsem lapena tou technikou a jsem ztracena v čase, který tomu věnuji. Pod mýma rukama vzniklo už nejen několik pokažených výsledků práce, ale také nádherné poměděné přírodní originální a neopakovatelné šperky.  Zamilovala jsem se do téhle techniky a nemůžu se nabažit také patinování, které může mít tolik podob!

Kdybych měla srovnat techniku měkkého pájení (cínování), kterému se věnuji více jak 10 let a galvanoplastiky, tak největší rozdíl vidím v čase potřebném na výrobu, v ceně a v možnosti ovlivnit konečný vzhled.  Při cínování je práce poměrně rychlá a výsledek je vidět vlastně hned. To, co se nepovede, dá se ještě případně opravit.  Pořizovací investice a náklady na výrobu jsou vyšší u galvanoplastiky.  Oproti cínování trvá celý proces electroformingu několik dní, než je hotovo. Příprava je celkem časově náročná a celý postup pokovování trvá nejméně jeden, ale spíše několik dní. Nikdy není předem zřejmé, zda se pokovení povede, nebo jestli to všechno půjde do háje. A pokud se to povede, jestli to vyjde tak, jak jsem si představovala. Prostě alchymistickému ději neporučím. Můžu ho jen co nejlépe připravit k novému zrození. A to je dobrodružství!

Vydávám se vstříc novým objevům a pokouším se proniknout do těchto experimentálních, až skoro mystických přírodních dějů! Mám mnoho nápadů, jak tuto techniku uchopit po svém. Držte mi prosím palce!

Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.

Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Už jsem dávno zjistila, že když mi nejde práce od ruky a nemůžu s něčím hnout, je lépe odložit to na jindy. Určitě se vám taky někdy stalo, že jste se o něco neobyčejně snažili, a ono to stejně nešlo. Zkrátka někdy to v naší moci prostě není, abychom tvořili hodnoty. Proto je lepší nechat záležitosti jít svým vlastním tempem a ono se to pak překvapivě pěkně poskládá, problémy vyjasní, vytříbí, objeví se řešení.  Když si tohle člověk připustí, zbaví se výčitek svědomí a stresu z toho, že nic nezvládne a že se málo snaží.

S kreativní tvorbou je to trochu jinak, než s jinými činnostmi. Tam když prostě něco nejde, vydřít se to nedá. V tomto případě je tedy prokrastinace způsob, jak při vymetené hlavě dělat něco užitečného.  Pomáhá mi, když dám prokrastinaci určitý řád. Ačkoli si dovolím dělat něco jiného než je potřeba, tak přemýšlím o tom, jak co nejlépe zvládnout to, co jsem právě odložila. Vyplatilo se mi si každý den naplánovat, co chci udělat. Pak jdu už rovnou ke konkrétním úkolům a šetřím čas.

Z kraje roku se tedy věnuji více administrativě než výrobě samotné, ale šperky se zabývám intenzivně v přípravách. Vymýšlím nové vzory, vylepšuji technologii výroby. Vzdělávám se na kurzech. Domlouvám nové focení s novými modelkami. Dávám do pořádku účetnictví, plánuji termíny trhů, uklízím v atelieru a taky na webu.

Hodnotím též uplynulý rok. Mnohé se mi podařilo, potkala jsem skvělé lidi a navázala nové pracovní vztahy. Přemítám o své firmě, jaký má pro mě význam, kam mě podnikání posunulo, kam jsem došla a kam chci ještě dojít.

A co vy? Jakým způsobem prokrastinujete?
Co se vám v minulém roce povedlo, za co byste se pochválili?
A jaké cíle jste si dali pro letošek?

Napište mi! 🙂

(Úvodní foto Unsplash)

Článek vyšel také na internetovém deníku Dedeník a taky ve Fler Magu

S příchodem nového roku se lidé často zatěžují předsevzetími, kterými pouze poukazují na to, co na sobě považují za nedokonalé…

A proto vám ze srdce přeji, abyste do nového roku vkročili po vzoru techniky pájení cínu – měkce, se třpytem křišťálu a energií přírodního světa, plni důvěry ve svou originalitu a individualitu, s odolností vůči korozi lidskosti a především s perlami života – láskou a humorem.   

Jak jsem nadvakrát tvořila pokovený šperk z přírodnin metodou galvanoplastiky – brož Zeleného muže

11.5.2021

Neobvyklá brož kombinuje přírodu a kov aneb jak jsem vyráběla brož a jak si brož dělala, co chtěla V dnešním článku se budu věnovat postupu výroby pokovené brože z přírodnin, která mi dala opravdu zabrat – prošlapat novou tvořivou cestu však stojí za trochu nervů. Výzva spadlá k nohám – z přírodniny unikátní šperk Jednoho…

Přečíst více

Jak správně psát slova ZLEVNIT, SLEVA, ZLEVNĚNO, ZLEVŇOVAT, SLEVOVAT

26.11.2020

Moje přítelkyně Hanka sepsala pravidla, ve kterých se často chybuje. A já si myslím, že by se mohla hodit i vám. 🙂 Staří Čechové znali sloveso -leviti. Z toho si odvodili levný, sleva. Nepodařilo se mi zatím dohledat, jaké všechny významy toto sloveso mělo, ale zřejmě se jim velmi zalíbilo, protože k němu přidávali různé předpony a přípony tvořili…

Přečíst více

Ruce

17.11.2020

Už jako malá jsem měla „staré“ ruce. Široké dlaně plné hojně rozvětvených vrásek, měkké lámající se nehty, chiromantik by zajásal. Přála jsem si mít také takové krásné hladké ruce jako spolužačky, s dlouhými prsty a krásnými nehty. Stále si pamatuji tuhle příhodu. Bylo mi 12 let. Jeli jsme tehdy se třídou tramvají někam do divadla…

Přečíst více

Moderní šperky z cínu

20.9.2020

Cín společně s železem a mědí byl jedním z nejužívanějších obecných kovů a důležitým materiálem pro rozvoj lidské civilizace. Přesto mají šperky z cínu poměrně mladou historii. Informace z Wikipedie:Se zpracováním cínu litím do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo…

Přečíst více

Kreativní výzva aneb electroformingem k novému prstenu

3.8.2020

Kdo mě zná tak ví, že jsem nakloněna neobvyklým výzvám. Kreativita je pro mě tvořivý proces, jistý způsob objevování a nalézání. Pokud dlouho pracuji stereotypně, cítím potřebu občerstvit smysly. Ovšem nerada pracuji s přineseným materiálem od zákazníků.  Nemohu totiž ručit za to, že se materiálu něco během zpracování nestane. Je to pro mě příliš svazující. Jedna…

Přečíst více

Příroda jako šperk aneb základy alchymie

5.3.2020

Začala jsem se věnovat pokovování přírodnin ryzí mědí metodou electroformingu, neboli galvanoplastiky.  Je to technika, kterou už v roce 1838 předvedl v Petrohradu německý vědec Moritz Hermann Jacobi. Přátelé, to je VĚDA! Přímo alchymistická věda! Ano, čtete dobře, vždyť se skoro jedná o přeměnu látek a o proces zdokonalování přírody.   Cílem procesu electroformingu je vytvořit kovový…

Přečíst více

Umění efektivně zevlovat a uspořádaně prokrastinovat

11.1.2020

Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá. Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat…

Přečíst více

PF 2020

21.12.2019

S příchodem nového roku se lidé často zatěžují předsevzetími, kterými pouze poukazují na to, co na sobě považují za nedokonalé… A proto vám ze srdce přeji, abyste do nového roku vkročili po vzoru techniky pájení cínu – měkce, se třpytem křišťálu a energií přírodního světa, plni důvěry ve svou originalitu a individualitu, s odolností vůči korozi lidskosti…

Přečíst více