Památeční šperk na přání – kousek přírody z vašich vzpomínek

Přáli jste si někdy uchovat památeční lísteček, kamínek, větvičku nebo květ navždy? Mít u sebe pořád připomínku důležitého místa, vzpomínky nebo události? Zvu vás k přečtení příběhu o jedné vesnici, šperkařském řemesle a v mědi uchovaném listu břečťanu.

Nejosobnější šperk na přání

Přišla ke mně výzva v podobě nečekané zakázky. Uvědomila jsem si, že výroba šperků pomocí galvanoplastiky – electroformingu, kterou přetvářím přírodu v trvalý šperk, může získat ještě další rozměr. Emocionální.

Cesta za památečním šperkem začala dotazem, který mi přišel e-mailem:Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, jestli také vyrábíte šperk např. z konkrétního materiálu – třeba lístečku. Moje kamarádka miluje zaniklou sudetskou vesnici u nás na Ašsku, našla bych v těch místech nějaký lístek, nebo pučící větvičku. Nevím přesně, co s tím mám udělat dál, zda usušit a poslat Vám poštou?

Ta zpráva mi udělala nesmírnou radost. Odepsala jsem, jak naložit s přírodninou, aby ke mně dorazila co nejlépe připravená, a těšila se na neobvyklou výzvu. Když jsem zásilku obdržela, byla plná různých kousků přírody ze zaniklé vesnice Újezd na česko-bavorské hranici. Vybrala jsem několik listů břečťanu, kterým bude technika galvanoplastiky nejvíce slušet (obr. 1). Z toho nejhezčího pak vznikl samotný památeční šperk.

Přetvářím přírodu v trvalý šperk – navštívit e-shop

Téměř alchymistická metoda pokovení mědí má tu výhodu, že přesně kopíruje povrch přírodniny – včetně prasklinek a různých nerovností – a každý šperk je tak velmi autentický. Přírodní památka s citovou vazbou s sebou zároveň nese ducha místa, kde byla nalezena. Bylo pro mě velkou výzvou, abych při výrobě neudělala žádnou chybu, kterou bych vybrané listy znehodnotila.

Obr. 1. List břečťanu byl nejvhodnějším kouskem přírodniny k pokovení. Foto: Lenkablaza.cz

Zajímavost: Zaniklá vesnice Újezd, ze které přírodniny v obálce pocházely, byla nejzápadnější obydlenou českou vsí na hranicích s Bavorskem. Lidé tu žili doloženě od 14. století až do roku 1946, kdy bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Následně byly vyrabované budovy zbourány a dnes na místo upomíná jen stromová alej na bývalém hřbitově a obnovený památník padlým vojákům. Zajímají-li vás další příběhy zaniklých vesnic, najdete je na tomto odkazu – vybraná zaniklá sídla Ašska a Chebska.

Postup výroby osobního šperku z přírodniny

Nejprve jsem musela připravit list částečným vyhlazením a předsušením, aby vyniklo jeho krásné žilkování (obr. 2). Celý proces trval asi 3 dny.

Obr. 2. List se 3 dny sušil a rovnal. Foto: Lenkablaza.cz

Přichystané listy jsem jemně přidrátovala (obr. 3) k měděnému drátku a celé je několikrát pokryla grafitovým nátěrem (obr. 4). Měděný drátek musí vést elektřinu, na grafitový základ se následně usazuje měď.

Obr. 3. Uchycení listů břečťanu na drátek. Foto: Lenkablaza.cz

Obr. 4. List pokrytý grafitovým nátěrem před ponořením do galvanické lázně. Foto: Lenkablaza.cz

Pak konečně nastal moment, kdy jsem mohla vložit listy do galvanické lázně a začal proces pokovování mědí (obr. 5).

Obr. 5. Listy břečťanu v galvanické lázni. Foto: Lenkablaza.cz

Každých několik hodin jsem chodila proces poměďování kontrolovat, zda se přírodnina pokovuje rovnoměrně. Ladila jsem sílu elektrického proudu a stav elektrolytu, aby vše proběhlo podle mých představ. Asi za 24 hodin byly listy celé pokovené tenkou vrstvou mědi. Potřebovala jsem však, aby byla vrstva kovu mnohem silnější, takže poměďování pokračovalo řízeně dál (obr. 6).

Obr. 6. Listy během procesu galvanického pokovování – electroformingu. Foto: Lenkablaza.cz

Celá fáze pokovování nakonec trvala 52 hodin. Chtěla jsem, aby kovová vrstva na listu byla pevná, ale pružná. Listy břečťanu jsem po vyjmutí vyčistila od chemické lázně, odstranila stonek a ozdobila je lehkým patinováním (obr. 7).

Obr. 7. Očištění pokoveného listu od chemické lázně. Foto: Lenkablaza.cz

Další postup už probíhal rutinně – obroušení ostrých míst (obr. 8), ruční vyleštění povrchu (obr. 9) a vytvoření otvoru pro navlečení na řetízek. Vybrala jsem řetízek z chirurgické oceli barvy červeného zlata, takže krásně ladí s mědí, a přitom nezpůsobuje tolik alergií jako běžná bižuterie (obr. 10). Šperk jsem poté finálně uložila do krabičky (obr. 11). Co myslíte, povedl se? 😊 Já jsem se svou prací spokojená.

Obr. 8. Ruční broušení ostrých hran šperku. Foto: Lenkablaza.cz

Obr. 9. Vyleštěný povrch památečního šperku. Foto: Lenkablaza.cz

Obr. 10. a 11. Měděný šperk ladí s řetízkem barvy červeného zlata z chirurgické oceli. Foto: Lenkablaza.cz.

Památeční šperk jako trvalá a autentická připomínka důležitého místa

Krabičku s originálním šperkem jsem odeslala a těšila se na zprávu od zákaznice. S radostí jsem četla její e-mail: „Dobrý den, šperk došel v pořádku, jsem dojatá!“ A já jsem potěšena, že moje česká ruční tvorba autorských šperků připomíná zákazníkům jejich vzpomínky, citové pouto nebo událost v podobě trvalého kousku přírody z důležitého místa.

Přáli byste si i vy svůj osobní památeční šperk z listu, větvičky, květu nebo jiné přírodniny? Neotřelá památka v podobě šperku může představovat krásný dárek k zásnubám, svatbě či vzpomínku na dovolenou. Stejně tak může lidem žijícím v zahraničí připomínat domov. Mějte své důležité místo pořád u sebe a žijte s jeho energií.

➡➡Napište mi e-mail, těším se na nový příběh i výzvu. 🙂

Článek byl sepsán se svolením zákaznice.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.