Moderní šperky z cínu

Historie

Cín společně s železem a mědí byl jedním z nejužívanějších obecných kovů a důležitým materiálem pro rozvoj lidské civilizace. Přesto mají šperky z cínu poměrně mladou historii. Latinský název cínu je stannum  (Sn) – odtud tedy název staniol, který se vžil jako označení pro potravinářskou fólii.

Cín se zpracovával litím do různých forem už v antice, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku, kdy se z něj vyráběly užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice.
Cínové nádobí (talíře, konve, číše) a nejrůznější kuchyňské náčiní bylo součástí snad každé domácnosti od 15. až do 18. století. Posledním obdobím, kdy byl cín ještě využíván pro výrobu umělecko-řemeslných předmětů, je konec 19. a počátek 20. století, období secese. 

Častá byla tehdy kombinace cínu s barevným sklem, nejčastěji modrým, zeleným nebo žlutým. Předměty byly také osazovány drahými kameny, zdobily se rytím, puncováním reliéfní ražbou, lisováním, leptáním, připájením ozdob. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, pamětní medaile apod.

Možná jste slyšeli nazývat tuto techniku také Tiffanyho technikou. Tak trochu za to může Louis Comfort Tiffany (1848-1933), malíř, designér a sklář, který ke konci 19. stol. vytvořil v USA techniku spojování kusů plochého skla, jež měla být alternativou ke klasické historické vitráži čili zasklívání do olověných H profilů, které znáte z oken kostelů, zámků, a podobně.
Tiffanyho technika je mnohem jemnější a s její pomocí lze vytvářet nejen výplně do dveří a skříní, ale též 3D předměty, např. šperkovnice, lampy nebo vázy.

Dnes mluvíme o špercích vytvářených „měkkým pájením“, pro které se ujal lidový název „cínované“ šperky. V nich výtvarníci pracují s cínovou pájkou čili slitinou cínu jako s modelovacím materiálem formovaným zatepla do potřebných tvarů.

Někdy po roce 1990 k nám začaly firmy na zpracování plochého skla dovážet materiály pro tuto techniku a pořádaly kurzy. A protože bylo mezi absolventy i velké procento žen, logicky se v jejich hlavách a rukou začaly rodit nápady na tvorbu šperků Tiffany technikou. Následně došlo ke skokovému rozvoji techniky ve šperkařství a jejímu neuvěřitelnému zdokonalování.

Dříve se v takovém rozsahu nikde ve světě šperky měkkým pájením nevyráběly v takové kvantitě a kvalitě jako u nás v českých zemích. Velmi brzy se postupně začala technika cínování rozšiřovat také do dalších zemí světa.

V naší moderní době je dávána přednost originalitě šperků, které podtrhnou ženskou osobnost, před prefabrikovanými unifikovanými šperky, které nijak nevyjadřují individualitu ženy.

Jak zajímavě a neotřele mohou vypadat šperky vyrobené z cínu si můžete prohlédnout v mé galerii jednotlivých šperků, které jsem vyrobila:

• Na paní Simoně Stašové
• Na paní Uršule Klukové
• Na paní Margaretě Křížové
• Na modelkách
• Na módní přehlídce