Poznámka k „certifikaci“. Někteří prodejci tvrdí, že mají certifikát na říční perly. Aby taková certifikace měla váhu, vystavuje ji soudní znalec. Taková certifikace se provádí pouze u drahých mořských perel.

Chemické složení

Perly jsou složeny z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu a organické látky conchiolin, které se hromadí v soustředných vrstvách, jak je vylučují jejich hostitelé.

Barva

Bílá, modrá, zelená, žlutá, oranžová, hnědá, růžová, fialová, šedá, černá, vícebarevná.

Další vlastnosti

Tvrdost – 2,5 – 4,5

Specifická hmotnost – 2,6 – 2,8

Index lomu – 1,52 až 1,69

Dvojlom – 0.156

Lesk – Perlový

Perly jsou jedním z mála šperkařského materiálu, který je tvořen živými organismy. Jsou obecně vytvářeny v rámci měkkých tkání měkkýšů, jako jsou ústřice a slávky. Takže se jedná o jeden z mála šperkařského materiálu, který z hlediska ochrany přírody splňuje podmínky trvale udržitelného rozvoje. Přírodní výskyt je velmi sporadický a omezený. Téměř všechny perly dostupné na trhu jsou kultivované. Kultivované perly jsou pěstovány, tak že se vloží cizí látka (jádro – nukleus) dovnitř ústřice nebo slávky a ta nukleus obalí perletí.

Perly se vyskytují v mnoha odrůdách a v různých barvách. I perly z jediné perlorodky mívají často zcela jiný tón barvy. Sestavit jednotně zbarvený návlek, někdy i jen pár z přirozeně zbarvených perel je poměrně obtížné.

Z nejznámějších mořských odrůd např.: Perly Akoya se přirozeně vyskytují v bílé, ale i jiných barvách (i černé a velmi tmavě modré). Pochází z Japonska a Číny. Mají kulatý tvar a zrcadlový, téměř kovový lesk. Další mořské perly: Bílé Jihomořské perly většinou pocházejí ze západního pobřeží Austrálie. Zlaté Jihomořské perly pocházejí z Filipín a Indonésie. Jihomořské perly jsou ceněny pro svou velikost, pravidelný tvar a proto, že je jich nedostatek. Další velmi populární druh je tahitská perla, také známá jako „Černá perla“. Tyto Perly pocházejí z ostrovů ve Francouzské Polynésii. Mají různé barvy a jejich přechody (ze zelené na modrou, červenou, zlatou, stříbřitou a černou). Na trhu se objevily až v roce 1900.

Nejhojnější a nejdostupnější formou jsou sladkovodní perly. Sladkovodní perlorodky mohou produkovat až 50 perel v jediné lastuře (mořské pouze jednu až tři). Sladkovodní perly se přirozeně vyskytují nejčastěji v bílé barvě, výrazně vzácněji i v broskvové, růžové, fialové, a dokonce někdy brčálové a modré. Sladkovodní perly jsou méně žádané, hlavně pro širokou dostupnost a kvůli zvyku tvořit nežádoucí, nepravidelné tvary (skutečně kvalitní materiál je poměrně vzácný a náležitě hodnotný).

Perly jsou nejvýše hodnoceny, když jsou v perfektním kulatém tvaru. Dalšími významnými faktory hodnoty jsou: lesk, barva, kvalita povrchu, velikost a tloušťka perleti. Ale důležitý je i „podtext“ (termín k označení záblesků – podtónů povrchu v různých osvětleních). Podtext je zvláště silný u mořských perel, u sladkovodních není zdaleka tak výrazný. Perly se vždy prohlíží na barevně neutrálním podkladě (nejčastěji šedá), nikdy na bílém nebo černém!!

Práce s perlou ovlivňuje v prvé řadě její nízká tvrdost a křehkost. Na místě je volba ochranného zasazení. NIKDY by neměly být čištěny v ultrazvuku a páře. Nesnáší vyšší teploty a i běžná domácí chemie, parfémy, tělové krémy, saponáty… dokáží poškodit povrch a zbavit perlu lesku. Skladovat by se měly (přinejmenším hodnotnější materiál) odděleně, v temném prostředí.

Při vytváření návleku u drahých mořských perel je dobré oddělovat perly uzlíky, aby se navzájem neodřely. U levnější varianty říčních perel se tento úvaz příliš nepoužívá, zbytečně by prodražil cenově dostupné perly.

V dnešní době na trhu zcela dominují sladkovodní perly obarvené do celé škály odstínů (tato z hlediska ceny velmi podstatná úprava je v drtivé většině případů zatajována) a bývají označovány různými termíny, často i jako hodnotnější mořské odrůdy. Mimo klasické barvení/bělení se perly ozařují, potahují barevným plastem, poměrně časté je i leštění povrchu. Dá se říci, že blíže nespecifikované perly jsou sladkovodní a dobarvované. Což platí i pro perly bílé, které se téměř automaticky bělí do jednotného odstínu. Techniky barvení jsou na velmi vysoké úrovni a v mnoha případech je lze odhalit až komplexními testy v laboratoři. Imitace jsou také poměrně časté. Skleněné, porcelánové a plastové se dají odhalit poměrně jednoduše, ale velmi časté jsou i tzv. SHELL perly. Jedná se o umělý KORÁLEK vytvořený slepením drcené perleťoviny (často ve vrstvách, které po rozbití připomínají přírodní perly), která je následně vytvarována, vyleštěna a obarvena (a velmi často prodávána jako „Jihomořská/Tahitská“ Shell perla).