26 zajímavostí o mědi

Ryzí měděná ruda se v přírodě vyskytuje jen vzácně, nejčastěji se měď nachází ve formě sloučenin (jako je chalkocit, covellin, bornit, bournonit, chalkopyrit, kuprit, malachit či azurit).

Nejvíce mědi pochází z Jižní Ameriky, USA, Zairu, Zambie, Kanady, těží se však i v Polsku či Kazachstánu.

Povrch mědi má antibakteriální účinky (eliminuje i bakterii zlatého stafylokoka), proto se používá k výrobě klik, madel a dalšího vybavení ve veřejných institucích a ve zdravotnictví. Lze ji také vplétat do textilie k vytvoření antibakteriálních oděvů.

Latinský název mědi pochází z období Římské říše. Tehdy se těžila zejména na Kypru, proto se označovala jako cyprium (kov Kypru), později zkráceno na dnešní cuprum.

Když archeologové nalezli část vodovodního systému z Cheopsovy pyramidy v Egyptě, zjistili, že použité měděné trubky fungují i po více než 5 000 letech.

Ve starověkém světě se jídlo vařilo a podávalo v bronzovém nebo mosazném nádobí. Voda se uchovávala v měděných a mosazných nádobách, aby se zabránilo růstu choroboplodných zárodků. I dnešní šéfkuchaři nedají na měděné nádobí dopustit – skvěle vede teplo a dokáže z jídel odstranit případnou pachuť.

Jeden ze slavných svitků od Mrtvého moře je vyroben z mědi namísto zvířecích kůží. Svitek neobsahuje žádné biblické pasáže ani náboženské spisy, zato popisuje cestu k dosud neobjevenému pokladu. Na 64 místech by se podle něj mělo skrývat bohatství za 27 miliard korun. Na svého nálezce poklad pořád čeká… 😉

Měď se přirozeně vyskytuje v těle měkkýšů. Je součástí hemocyaninu, který v jejich krvi váže a přenáší kyslík, podobně jako náš hemoglobin.

Tip pro zahrádkáře: V cestě za vašimi výpěstky může slimákům a plžům zabránit bariéra z měděných pásek. Sliz, který vytvářejí, vede při kontaktu s mědí elektrický náboj, a odrazuje tak škůdce od přelezení.

V 19. století objevená Bordeauxská směs ze síranu měďnatého a vápna působící proti padlí na vinné révě počala éru nepostradatelných měďnatých fungicidů, které chrání úrodu proti obávaným plísním.

Významnou roli hraje měď v těle obratlovců. Jako biogenní prvek je nezbytnou součástí enzymatických cyklů a působí také na imunitu. Má vliv na metabolismus sacharidů, tvorbu kostí a krve i na nervovou soustavu. Biogenní měď ve vyšší míře obsahují např. játra, ledvinky, kakao, ořechy a semínka, houby, zelené olivy, avokádo, pšeničné otruby, melasa, černý pepř, ústřice, korýši a měkkýši. Existují i potravinové doplňky či kosmetické přípravky ve formě koloidní mědi.

Měď jako materiál – používá se například pro výrobu elektrických vodičů, střešní krytiny, klempířských prvků, kotlů, chladičů, kuchyňského nádobí či ražbu mincí.

Měď má své uplatnění i v dentálních slitinách. Používá se ve směsi s drahými kovy, které vydrží agresivní prostředí v ústech. „Zdobí“ i vaše zuby slitina stříbra, mědi a cínu (amalgám)? 😬

Měděný plášť se používá u lodí proti přichycení škeblí, korýšů a dalších organismů, zároveň zvyšuje odolnost proti korozi a rychlost plavby.

Některé věci se nemění… Zatímco před tisícovkami let lidé spínali šaty jehlicemi a špendlíky z mědi, dnes měděné nýty drží pohromadě ikonické džíny.

Když v roce 1977 vyslala NASA do vesmíru údaje o naší civilizaci, jako nosiče obrázků a zvuků ze Země byly zvoleny dva měděné pozlacené kotouče. Disky mají mít trvanlivost nejméně miliardu let, zřejmě tedy přežijí i náš druh.

V jednom ze svých nejpozoruhodnějších a nejfuturističtějších použití poskytuje měď matrici v supravodičích používaných ve Velkém hadronovém urychlovači ve Švýcarsku.

Měď nejspíše potkáte i na své poslední cestě – hojně se využívá v pohřebnictví. Kovové součásti rakví, hrobek, pomníků a uren se obvykle vyrábějí z odolných, nekorodujících slitin mědi.

Slitiny mědi s jakýmkoliv prvkem (kromě zinku) nazýváme bronz, nejčastěji se jedná o slitinu mědi a cínu. Díky cínu je výsledný materiál tvrdší a mechanicky odolnější, měď zase chrání proti korozi a zajišťuje snadné opracování. V době bronzové sloužil zejména k výrobě zbraní, nástrojů a dekorativních předmětů, dnes se kromě průmyslové výroby součástek a ložisek využívá pro zhotovení uměleckých děl, zvonů a mincí.

Slitině mědi a zinku říkáme mosaz. Ta se používá k výrobě hudebních nástrojů a ozdobných doplňků – určitě znáte šperky z „kočičího zlata“. Svůj význam má i při výrobě navigačních přístrojů a hodin.

Lidé se mědí zdobí po tisíce let. Měděný přívěsek nalezený na území dnešního severního Iráku pochází z doby přibližně 8700 let př. n. l.

Ve šperkařství se měď používá hlavně ve zlatých klenotnických slitinách (zlato v nich doplňuje stříbro, měď, zinek, nikl, palladium či další kovy). Díky příměsím získává zlato na odolnosti i na estetickém efektu. Měď se mísí i s čistým stříbrem pro výrobu trvanlivějších stříbrných šperků.

Díky oxidaci mědi snadno rozeznáte levné šperky. Jestliže vám kůže po nošení ozdoby zezelená, šperk pravděpodobně obsahuje větší podíl mědi než zlata.

Speciální technikou electroformingu (pokovování v galvanické lázni) vznikají originální šperky nejen s organickým jádrem. Více se dočtete v článku: Co je galvanoplastika – electroforming? Postup pokovování přírodnin a jiných materiálů.

Socha Svobody v USA má původně rezavohnědou barvu – tedy pod dnešní vrstvou zeleně zoxidované mědi, která ji chrání proti dalším vlivům prostředí. Původní barvu si udržela pouze 34 let po odhalení, zezelenala před více než stoletím.

Pigmenty na bázi mědi byly důležitou složkou starověkých barev a samotný kov se často používal jako podklad, na který malovali renesanční umělci včetně Leonarda da Vinci, Jana Brueghela, El Greca a Rembrandta. Měď poskytuje hladký a odolný povrch, který velmi dobře drží barvu a umožňuje vytvářet nádherné efekty.