Šperky z různých materiálů mohou nejen zdobit, ale i zlobit. Někdy se při kontaktu kovu s kůží mohou vyskytnout příznaky alergie na kovy, která bývá následkem citlivosti na určitou složku materiálu. Z čeho se vlastně kovové klenoty skládají a proč občas působí kožní potíže?
Šperkařské slitiny: Proč vůbec mícháme kovy dohromady?
Ryzost udává, kolik čistého drahého kovu obsahuje slitina. Například stříbro 925/1000 obsahuje 92,5 % čistého stříbra, zlato 585/1000 pak 58,5 % čistého zlata.
Možná vás překvapí, že vyšší ryzost neznamená automaticky lepší šperk. Ryzí stříbro (999/1000) i ryzí zlato (999/1000, tedy 24 karátů) jsou totiž velmi měkké a snadno se poškrábou nebo deformují. Proto se pro výrobu šperků nejčastěji používají odolnější slitiny.
Nejběžnější ryzosti zlata jsou 585/1000 (14 karátů), 750/1000 (18 karátů) a 999/1000 (24 karátů).
U stříbra se nejčastěji setkáte s ryzostí 925/1000, známou jako sterlingové stříbro (z 92,5 % čisté stříbro a ze 7,5 % měď).
Aby materiál získal odpovídající tvrdost, pevnost a tažnost, přistupuje se k takzvanému legování, což je přidávání příměsí obecných kovů. Tento tradiční postup také umožňuje cíleně měnit výsledný barevný odstín materiálu. Spojení drahého kovu s malým množstvím dalších kovů dává šperkům odolnost a dlouhou životnost pro každodenní nošení.
Tip: Jak kovy zpracovávali mistři zlatníci ve středověku nebo v baroku? Přečtěte si článek o historii zlatnictví a stříbrnictví v Česku.
Tajemství zlatých slitin
Proporce jednotlivých příměsí určují, jaké bude mít zlatý kov výsledné vlastnosti.
- Žluté zlato (14 karátů, ryzost 585/1000): Tvoří ho 58,5 % čistého zlata a zbylých 41,5 % tvoří příměsi, kterými jsou nejčastěji stříbro, měď a zinek. Poměr stříbra a mědi určuje, zda bude mít slitina světlejší, nebo sytější žlutý tón.
- Růžové a červené zlato: Vzniká zvýšením podílu mědi na úkor stříbra ve slitině.
- Bílé zlato s palladiem: Ušlechtilá slitina zlata, stříbra a palladia představuje z hlediska alergií mnohem bezpečnější, i když finančně nákladnější variantu.
- Bílé zlato s niklem: Slitina zlata, mědi, zinku a niklu poskytuje velmi vysokou bělost a tvrdost kovu. V Evropské unii se však od niklu masivně ustupuje pro vysoké riziko alergií, ale poměrně často jej najdete u starších rodinných klenotů nebo u produktů mimo evropský trh.
Barevné varianty zlata
Jak vznikne netradiční barva zlata? Změní ji jiné kovy ve slitině nebo zvláštní krystalická struktura sloučeniny. Jinými slovy, barva není „nabarvení“, ale důsledek chemického složení a struktury materiálu.
Fialové zlato je vzácná slitina nebo sloučenina zlata, nejčastěji se uvádí kombinace zlata s hliníkem (AuAl₂).
Modré zlato vzniká slitinou zlata s jinými prvky, typicky s indiem nebo galiem.
Exotické odstíny zlata bývají často křehčí a hůře zpracovatelné než klasické slitiny, proto se používají spíš jako vložené prvky, ozdobné části nebo raritní sběratelský materiál.
Nejznámější šperkařské slitiny stříbra
Sterlingové stříbro (92,5 % čistého stříbra a 7,5 % příměsí) je v současnosti nejrozšířenější a nejznámější slitina pro výrobu stříbrných šperků. Nevýhodou přítomnosti mědi je náchylnost k černání kovu, což se v moderním šperkařství u hotových výrobků často řeší dodatečnou povrchovou úpravou.
Stříbro Argentium je moderní a patentovaná slitina (vyvinutá v roce 1990 v Británii), která byla vytvořena s cílem odstranit problémy s černáním sterlingového stříbra. Vyrábí se ve dvou standardech – 93,5 % nebo 96 % stříbra. Zbytek tvoří měď a germanium. Přidané germanium modifikuje povrchové vlastnosti kovu, díky čemuž je Argentium vysoce odolné proti černání. Zároveň je tvrdší než běžné sterlingové stříbro, má jasnější bílou barvu a eliminuje nutnost konečného pokovování šperku.
Stříbro Britannia obsahuje minimálně 95,84 % stříbra (označuje se jako ryzost 958/1000) a přibližně 4,16 % mědi. Vzhledem k vyššímu podílu stříbra je tato slitina měkčí a snáze se tvaruje než sterlingové stříbro, ale je náchylnější k poškrábání. Dnes se používá spíše zřídka, zůstává oblíbená u některých klenotníků pro tvorbu vysoce detailních a složitých šperků, u kterých je žádoucí snazší modelace kovu.
Mincovní stříbro – historicky využívaná slitina získala svůj název z praxe, kdy raní šperkaři pro svou tvorbu roztavovali oběhové stříbrné mince. Obvykle obsahuje 90 % stříbra a 10 % mědi (ryzost 900/1000). Díky vysokému podílu mědi se jedná o velmi tvrdou slitinu. V moderním šperkařství se s ní setkáte spíše okrajově, převážně při nákupu vintage šperků nebo při řemeslné výrobě specifických replik.
Jak vzniká alergie na kov? Příznaky a nejčastější spouštěče
To, co se běžně označuje jako alergie na kov, medicína odborně klasifikuje jako alergickou kontaktní dermatitidu. Jde o oddálenou přecitlivělost IV. typu, jež je zprostředkována T-lymfocyty. Zánětlivý proces se spouští v několika krocích:
- Lidský pot má mírně kyselé pH a jeho dlouhodobým působením dochází k postupnému uvolňování kovových iontů ze šperku.
- Tyto uvolněné ionty následně pronikají přes kožní bariéru a navazují se na přirozené bílkoviny v kůži, čímž změní jejich prostorovou strukturu.
- Lidský imunitní systém tento nově vzniklý komplex detekuje jako cizorodý antigen.
- Senzibilizované buňky pak uvolní prozánětlivé látky a obvykle do 48 až 72 hodin se plně projeví zarudnutí, silné svědění, nepříjemný otok a tvorba mokvajících puchýřků.
Které kovy spouští alergickou reakci nejčastěji?
- Nikl: Alergie na nikl je vůbec nejčastější kontaktní alergií na světě. Ionty niklu se z levnějších slitin uvolňují velmi snadno. Podle dermatologických studií trpí alergií na nikl přibližně 12 až 15 % žen (u mužů je to méně, jen asi 1 až 3 %; ženy jsou vystaveny vyššímu riziku především kvůli dřívějšímu a častějšímu kontaktu s bižuterií a piercingy).
- Palladium: Ionty tohoto kovu tvoří s lidskými bílkovinami strukturně tak podobné komplexy jako nikl, že mohou u citlivých osob vyvolat stejný zánět prostřednictvím takzvané zkřížené reaktivity.
- Kobalt a chrom: Tyto kovy často doprovázejí nikl v levné bižuterii a u citlivých jedinců vyvolávají souběžnou alergickou reakci.
- Měď: Skutečná imunitní alergická reakce na samotnou měď je výrazně vzácnější. Mnohem častěji způsobuje pouze neškodné nazelenalé zbarvení pokožky, které je pouhým důsledkem běžné chemické reakce kovu se solemi a kyselinami v potu.
Kadmium ve stříbře: Pozor na staré rodinné poklady
Pokud doma náhodou najdete starý stříbrný klenot a uvažujete o jeho přetavení, vyplatí se jeho složení nechat za mírný poplatek otestovat na Puncovním úřadě. Zjistíte tak přesně, z čeho váš šperk skutečně je, což je důležitá informace i pro zlatníka. Starší stříbrné slitiny totiž velmi často obsahovaly kadmium, což je vysoce nebezpečný bezprahový karcinogen, který se může uvolňovat při styku s pokožkou.
Od roku 2012 je používání kadmia v EU přísně omezeno na koncentraci maximálně 0,01 %, takže zlatník kov s jeho vyšším obsahem nesmí pro výrobu nového šperku využít a správně by vám měl doporučit jeho odevzdání k ekologické recyklaci. Výjimka z tohoto přísného zákazu se vztahuje pouze na starožitné šperky.
Tip: Víte, jak správně vyčistit stříbrné a zlaté šperky, abyste je neponičili?
Moderní způsoby výroby šperků pro prevenci alergických reakcí
Pro prevenci kožních problémů při nošení šperků se dnes často využívá:
- povrchové rhodiování;
- moderní chirurgická ocel s pevně zakomponovaným niklem – pozor, přestože je nikl v chirurgické oceli (např. typ 316L) vázán velmi pevně a uvolňuje se v minimálním množství, u extrémně citlivých osob může i tak vyvolat kontaktní dermatitidu;
- vysoce inertní kovy (materiály s minimální chemickou reaktivitou v biologickém prostředí), jakými jsou titan, niob, vysokokarátové zlato (nad 18 karátů) a platina.
Volba správného materiálu je pro každodenní komfort při nošení šperků velice důležitá. Já sama si zakládám na tom, aby byl každý můj výtvor k pokožce maximálně šetrný. Proto například náušnice tvořím s háčky z chirurgické oceli či sterlingového stříbra.
Pokud právě hledáte ozdobu pro sebe nebo jako dárek, prohlédněte si nejnovější šperky z mého ateliéru. Ráda pro vás také vytvořím originál na zakázku z donesené přírodniny, přivítám vás na kurzech cínování v Praze, nebo vám poodhalím tajemství cínování prostřednictvím knihy Vše o cínovaných špercích.