Šperk a příroda patří k sobě odjakživa – dávno předtím, než existovaly zlatnické dílny, si lidé zdobili těla mušlemi či zuby zvířat. Dnes se přírodnina snoubí s dalšími materiály v mnohem sofistikovanějších podobách. Jaké kombinace přírodnin a kovů jsou dnes nejoblíbenější a které šperkařské materiály naopak působí až kuriózně?
Příroda byla po většinu lidské historie jediným dostupným „skladem šperkařského materiálu“: poskytovala jantar, kosti, dřevo, semena, peří i drahé kameny. Mezi nejstarší dochované šperky na světě patří navrtané mušle, korálky ze skořápky vajec a probroušené zuby zvířat staré desítky až stovky tisíc let.
Teprve s rozvojem metalurgie se k přírodninám přidal kov. Ve středověku a renesanci se objevují barokní perly nepravidelných tvarů zasazené do zlatých a stříbrných objímek tak, aby jejich přirozený tvar připomínal zvíře nebo postavu. Později se přírodou při tvorbě šperků inspirovala zejména secese.
Tip: Jak pracovali čeští zlatníci s kovem za dob baroka? Přečtěte si historii zlatnictví a stříbrnictví u nás.
říční perly Současné šperkařství staví na technikách, které umí zvěčnit přírodninu, aniž by ji zničily. Pokud pomineme klasické šperky z drahých kovů s vybroušenými drahokamy, řemeslná tvorba šperkařů zahrnuje například tato dua:
Tip: Znáte nejběžnější šperkařské slitiny? Vyhněte se těm, které mohou podráždit kůži.
zleva: kombinace dřeva a vltavínu, dřevo a jantar, dřevo a cínová obruč Po staletí to byly jedny z nejcennějších šperkařských surovin, dnes je ale jejich získávání přísně kontrolováno.
Želvovina se získávala z krunýře karety pravé, kriticky ohroženého mořského druhu. Kdysi se z ní vyráběly hřebeny, spony i brýlové obruby, dnes je komerční mezinárodní obchod s ní zcela zakázán úmluvou CITES.
Mezinárodní obchod se slonovinou je omezen od roku 1989, EU navíc od roku 2021 zpřísnila pravidla tak, že povoluje prodej prakticky jen prokazatelných starožitností s doloženým původem.
Perleť a korál se stále běžně používají, ale u některých druhů korálů mezinárodní obchod podléhá regulaci kvůli úbytku korálových útesů. Vyrábět šperky z korálů je však povolené v závislosti na druhu, původu materiálu, zemi a způsobu obchodu.
Rohovina a parohy – na rozdíl od slonoviny se běžně používají i jako materiál pro šperky; u konkrétních druhů však mohou platit ochranná a obchodní omezení. Typicky se používá materiál z jeleního paroží shozeného přirozenou cestou.
zleva: bílý korál, houbový korál, mosazné odlitky korálu, červený korál Mimo klasických minerálů se ve šperkařství stále častěji objevují suroviny, které by čekal málokdo:
Zasazení přírodniny do šperku zachycuje pomíjivý okamžik a dělá z něj trvalý symbol krásy přírody. Sama mám tuhle cestu nejraději: najít přírodní materiál, který už vypráví svůj vlastní příběh, a vdechnout mu druhý život v podobě šperku.
Pokud byste chtěli vidět a vyzkoušet si, jak krok za krokem vzniká šperk z minerálu a kovu, přijďte na kurz cínování v Praze.
baltský jantar ve šperku Přihlaste se k odběru novinek a neunikne vám žádná další zajímavost. Vychází 1x měsíčně.
