Před šestnácti lety jsem si u kuchyňského stolu poprvé vyzkoušela, jak se z obyčejného drátku a cínu dá vykouzlit šperk. Dnes mám za sebou 17 výstav, vlastní a jedinečnou knihu, desítky mediálních výstupů a proměnu v profesionální zlatnici. Při příležitosti 16. narozenin značky LENKA BLAZA art se vracím k tomu, co se za tu dobu změnilo – a co zůstalo stejné.
Lákala mě výtvarná škola, doma ale rozhodli jinak – vystudovala jsem střední ekonomickou školu a pedagogickou fakultu. Pracovala jsem jako učitelka, po vážném onemocnění manžela pak jako asistentka v různých firmách. Šperkům jsem se zpočátku věnovala jen při zaměstnání, ve volných chvílích – nechtěla jsem hned přijít o jistotu pracovního poměru a zároveň jsem si tak mohla otestovat, jestli bude o mou tvorbu zájem.
Od roku 2010 jsem navrhovala a ručně vyráběla první kousky, a protože měly u mých známých a v širším okolí úspěch, přihlásila jsem se na svou první výstavu. Dodnes jsem vděčná majiteli obchodu, kde se tehdy konala, že mi věřil a nabídl mi i další spolupráci.
Kdybych potkala sama sebe v roce 2010, řekla bych si… „Neboj se a věř si. Máš v sobě víc nápadů, odvahy a schopností, než si teď dokážeš představit. Zkoušej, hledej, experimentuj a nenech se svazovat představami ostatních. Nemusíš mít všechno promyšlené ani vědět, kam tě tvoje cesta zavede. Jen se neboj vykročit. A hlavně si nenech vzít radost z toho, co děláš.“
Zájem postupně narůstal. Zkrátila jsem si úvazek na polovinu, abych měla víc času na tvorbu, e-shop a další výstavy – ty mi dělaly tu nejlepší reklamu, protože spokojené zákaznice mě doporučovaly dál. Podnikat jsem začala doma v kuchyni, kde byl můj pracovní kout; postupem času jsme s manželem vlastníma rukama zrekonstruovali suterénní prostor v domě, kde mám svůj ateliér dodnes.
Nakonec jsem opustila pozici zaměstnance a stala se šperkařkou/podnikatelkou. „Živnostenské sebevědomí“ jsem sbírala postupně s přibývajícími úspěchy. V zaměstnání jsem byla anonymní zaměstnankyní, ale dnes jsem konkrétní výtvarnice, jejíž práci lidé znají a vyhledávají. Podnikání neznamenalo jen svobodu, ale i to, že musím být sama sobě designérkou, tvůrcem, asistentkou, markeťačkou, zásobovačkou, fotografkou i účetní – a tuhle rozmanitost si užívám i teď, i když jde o povinnosti navíc, které mi kdysi jako zaměstnanci starosti nedělaly.
Tip: Chcete si přečíst celý můj příběh? Mrkněte na stránku Kdo jsem nebo na úvahu o tom, jak mě podnikání vyvedlo ze stereotypu.
výstava Šperk & kontrasty – Galerie Scarabeus, 2012 Od začátku jsem pracovala s cínem, protože jsem si cínování zamilovala. Nezastavila jsem se u základů řemesla, které jsem se postupně naučila. Vyvinula jsem vlastní techniku cínování opravdových přírodnin, která organickému jádru dodá starostříbrný vzhled, některé šperky také dozdobuji zlatými detaily. K tomu jsem přidala galvanoplastiku (electroforming) – pokovování přírodnin mědí, které pomíjivou krásu květu nebo větvičky promění v trvalý klenot.
Materiál, se kterým jsem v galvanoplastice dlouho bojovala, byl… „Jeden druh lišejníku. V lázni totiž nasákl tekutinou, zvětšil objem a popraskala na něm vodivá vrstva. Pokovování mědí tak pokaždé skončilo nezdarem. I přes veškeré preventivní pokusy mi zkrátka dával jasně najevo, že se mnou spolupracovat nehodlá. 😄“
výstava Ze života stromů – galerie Dům pánů z Kunštátu a Poděbrad, 2018
Moje vitríny v obležení zájemců na vernisáži Kromě radosti ze samotného procesu vzniku šperku či artefaktu mi tvorba přináší ještě něco mnohem hlubšího. Je pro mě určitým druhem meditace. Chvílí, kdy se svět kolem na okamžik zpomalí, myšlenky se ztiší a já se ponořím do svého vlastního světa.
Při práci rukama, při soustředění na materiál, tvar a každý drobný detail často nacházím odpovědi na otázky, které někde ve mně tiše čekají. Tvorba mi umožňuje být sama se sebou, naslouchat vlastním myšlenkám a někdy objevit i to, co bych jinak přehlédla.
A to možná nejcennější? Tvůrčí proces mě učí být tady a teď. V přítomném okamžiku, kdy neřeším, co bylo, ani co bude. Jen tvořím. Právě v tom nacházím skutečné kouzlo autorské tvorby. Nejde jen o to, co nakonec vznikne, ale také o všechno, co se odehrává během cesty k výsledku.
Můj vítězný návrh šperku k outfitu pro návrhářské studio Navarila, 2014 Zkušenosti, které jsem si vypiplala, jsem si nenechala jen pro sebe. V roce 2020 jsem vydala Vše o cínovaných špercích – první ucelenou odbornou publikaci o cínování na českém trhu. Když jsem ji psala, chtěla jsem, aby šlo o skutečné know-how krok za krokem: informace o vhodných kamenech, nástrojích i chemii k cínování, konkrétní návody a odkazy na odborné zdroje.
Vedu také kurzy cínování v ateliéru v Praze. Z obecných skupinových lekcí se postupně vyprofilovala nabídka individuálních kurzů na míru, lekce cínování pro dva i základy cínování pro úplné začátečníky. Užijí si ho ti, kteří chtějí odejít s vlastním hotovým šperkem a novou dovedností získanými za jedno odpoledne.
Čím déle tvořím, tím víc mě baví zakázková výroba – šperky vznikající na základě osobního zadání. Někdy jde o výrobu talismanových náušnic, jindy o šperk spojený s rodištěm, památeční šperky, nebo třeba o opravu stoletého rodinného klenotu. Šperk pak přestává být jen ozdobou a stává se osobním projevem – nositelem vzpomínky, emoce nebo příběhu, který mi lidé svěří.
Tip: Jedním z kousků, na které jsem obzvlášť pyšná, je souprava šperků pro Vinařovu ženu, u které jsem celý proces od zadání po hotový šperk popsala krok za krokem. Zde si pak můžete projít všechny Příběhy šperků.
Šperky, které jsem vyrobila a dodnes na ně myslím, jsou… „Prvním je cínovaný přívěsek s korálem, který koupila zákaznice z Ameriky pro svou kamarádku stěhující se na Aljašku. Občas si představuji, kam až můj šperk doputoval a kdo se z něj právě těší. Druhým je stříbrná spona s vltavínem, kterou si objednala babička s přáním, aby ji jednou zdědila její vnučka. Jako osobní vzpomínku na ni. Takové zakázky se mi zapisují hluboko do paměti. Je krásné vědět, že moje práce může být součástí něčích vzpomínek a zůstat s nimi i pro další generace. A za to jsem opravdu vděčná. ❤️“
Celkem jsem se zúčastnila 17 samostatných i společných výstav – a každá z nich mě posunula o kousek dál. Mezi ty, na které vzpomínám nejraději, patří:
módní přehlídka Prolínání, 2016 Mediální zájem o mou práci postupně rostl spolu s tím, jak se cínování a galvanoplastika dostávaly do povědomí širší veřejnosti. Za svou šperkařskou kariéru jsem měla možnost mluvit o své tvorbě v řadě médií – namátkou:
S vděčností i dojetím jsem převzala také ocenění TOP 10 v soutěži Podnikavá žena roku 2017, kterou u příležitosti Dne podnikatelů ČR vyhlašuje Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Tip: Kompletní přehled najdete na stránce Rozhovory v médiích.
Vyhlášení Podnikavá žena roku 2017 Šestnáct let je dost dlouhá doba na to, abych věděla, že se moje technika bude dál proměňovat. Před rokem jsem získala výuční list v oboru zlatník-klenotník. Řemeslo jsem si totiž celé roky osahávala hlavně prakticky, loni jsem se ale rozhodla, že si znalosti doplním i formálně. Dnes si řemeslný cit dál brousím u zkušených mistrů, protože vždy se dá naučit něco nového. Těším se na další posun, zakázkové příběhy, nové nadšence do cínování a na to, co mi inspirace a příroda ještě nabídnou.
Děkuji vám všem, kteří mě na téhle cestě doprovázíte – ať už jako zákazníci, účastníci kurzů nebo třeba čtenáři tohoto blogu a newsletteru. Díky vám mohu pro obživu dělat něco krásného, co mě baví – naplno a každý den! ❤️
Přihlaste se k odběru novinek a neunikne vám žádná další zajímavost. Vychází 1x měsíčně.
